Přeskočit na hlavní obsah

Den. 42. a 43. – Běh na kopec a pod psa

 Středa 19.2. a čtvrtek 20.2.

Den. 42. a 43. - Běh na kopec a pod psa
VO2MAX: 56
Váha: 69.2kg

Tak to pěkně začalo. Snídaně v podobě tři banánů snědena. Tři deci pramenité vody z pětky vypito a venku je krásný slunečný den. Co víc si člověk může na dlouhý běh přát. Mířím zase nahoru do kopců, na horu Entoto. Cestou udělám menší odbočku a stavím se u chrámu Entoto Marian a paláce Menelika II. Tento strejda má údajně na svědomí výsadbu eukalyptů v Etiopii.

Prvních pět kilometrů je lesem do kopce. Odtud je to čtyři po silnici až ke kostelu. Je to poutní místo. Spousta věřících a stánky se svíčkama a dalšími kostelníma cetkama. Jsou tu i vězni. Pod dozorem policistů, vyzbrojených proutkem z euklalyptu, pochodují ve dvojstupech, svázání řetězy a zamčeni zámkem, který bych si nedal ani na dětskou pokladničku. Do kostela nelezu. Jsem v běžeckým celkem dost zpocenej. Kostel jen obejdu a pokračuju směr Entoto.

Mam za sebou 17km a jsem na vrcholu. Na vrcholu kopce. Vrchol blaha si představuju jinak. Tentokrát mi počasí přeje. Je tu dost chladno, ale je vidět. Minule jsem tu stál v mlze. Celou Addis Abeba mám jak na dlani. Chvíli posedím a vracím se zpět. Teď už to mám skoro celé z kopce. Po dvou kilácích musím zastavit. Nohy přestaly fungovat a začínám mít hlad. Trojbanánová snídaně evidentně nepokryla výdej. Běh začíná čím dál tím víc střídat chůze. Nejde to. Nohy jak z olova se už nedají ovládat.

Na 26. to balím úplně. Po silnici to mám do sedla asi 4km. Kolem silnice se buduje cyklostezka ve výšce 3000m. Když jsem tu běžel poprvé, tak tu rovnali podklad. Po měsíci je položenej asfalt a namalovaný čáry. Jsem v sedle. Tady si stopnu taxíka a sjedu dolů, kde si dám ovocnej džus s rohlíkem. Nemyslím už na nic jinýho, než na jídlo a pak na sprchu.

V sedle to po 45 minutách stopování vzdávám a jdu domů pěšky. Dnešek se moc nepovedl. Raději už jsem zbytek dne nevylezl z postele. Ráno se jsem stále rozlámaný a bolí mě hlava. Výklus to trošku spravil a po odpolední masáži se cítím už skvěle. Bude to potřeba. Zítra jedeme na výlet do kráteru Wonchi.

Dobrou noc

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n
Okomentovat
Další informace

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)
Okomentovat
Další informace

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na
Okomentovat
Další informace