Přeskočit na hlavní obsah

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2.

Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)
VO2MAX: 57/55
Váha: 68.5kg

Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě.

Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí.

Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou.

Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus na snídani (houska a džus). Zaprvý jsem byl dost utahaný po pátečním výletu a navíc v neděli je plánovaný tempový běh, tak to musí stačit. Na oběd jsem zkoušel další místní specialitu - Ethiopian Beef Tibs. Jsou to kousky pečeného masa, v mém případě hovězího, ale může být i kozí nebo jehněčí, které vám přinesou v keramické nádobě na dřevěném uhlí.

Cestou na rychlejší internet jsem zase potkal hyenu. Tentokráte přejetou. Ležela u silnice. Komu se dělá špatně, ať si raději dnes neprohlíží fotky. Ale chtěl jsem vám dát důkaz, že tady opravdu jsou a že jsou hodně blízko. A smrdí. Na wikipedii jsem se dočetl, že hyena skvrnitá si troufne i na lva, napadá osamělé pastevce a malé děti. Ani do jedné skupiny nepatříme, protože vždycky kolem nás jen proběhla.

Neděle už zase patří běhu. Brzké vstávání, jízda ještě noční Addis Abebou a 16km tempový běh. Dnes běháme na Akaki road. Příjemně zvlněná šotolinová cesta, dost široká, aby tu projela tři nákladní auta vedle sebe, ale co je hlavní, tak je téměř bez dopravy. Okolní krajina je zajímavá a celou dobu je na co koukat. I když jsem měl pocit, že běžím rychleji, tak s tempem 4:27 jsem spokojený. Po doběhnutí to hned balíme, protože tam děsně koušou muchy.

V pondělí jsem zařadil kopce. 5x 600m do pěknýho krpálu. Odpoledne už jen výklus. Zatímco po tempáči mi VO2MAX vylítlo na 57, tak po dnešních kopcích jsem zas na 55. Ale to není důležitý. Důležitý je, že se u běhání cítím dobře a jsem zvědavý na návrat do té naší České kotliny (Moravské), co to tam se mnou udělá. Však odlet už se blíží.

Dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 21. - O jídle

 Středa 29.1. Den 21. - O jídle  Aklimatizace: 2650/2700m Váha: 70.8kg  VO2MAX: 51 Některé dny jsou jednotvárné. Dopolední trénink, odpolední trénink nebo posilovna a sauna. A takový den byl právě dnes. Kde a kolik jsem toho naběhal, si můžete najít na Stravě nebo Garminu.  A o čem psát, když se zas až tak moc nestalo? O jídle. Etiopie byla chvíli pod správou Itálie, a její vliv se projevil právě ve skladbě kuchyně. V převážné většině "lepších " restauracích dostanete těstoviny, pizzu a neitalské, ale všudypřítomné hamburgery. Ceny v těchto restauracích jsou o něco málo levnější než u nás. Kromě již zmíněných jídel jsou v menu, různé saláty, polévky, ryby, masa - hovězí, skopové, kuřecí a samozřejmě i místní speciality.  Asi nejtypičtějším jídlem je Engera - (Indžera) je tenká placka nakyslé až ostře kyselé chuti. Peče se z mouky získané ze semen trávy miličky habešské, zvané v Etiopii tef, na kterou se kladou pokrmy a balí se do ní při jejich konzumaci. Slouží tak současně j

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)