Jak jsem běhal v Etiopii

 Čtvrtek 30.1. a pátek 31.1. Den 22. a 23. - Tak si tady jen tak smažím a trénuju Aklimatizace: stále 2650/2700 VO2MAX: 51 (odpoledne 53) Váha: 70.4kg Včera jsem neměl už sílu psát. Dopolední čtrnáctka, prací povinnosti, příprava palačinek, mě zmohly natolik, že i odpolední trénink jsem odkroutil jen tak na půl. Pereme si tu sami. Samozřejmě růčo. Praní, samo o sobě, není až tak velký problém, ale občas bývá problém sehnat vodu a nádoby na praní (lavór a kýbl). A až to všechno vyperete, tak si ještě musíte vybojovat místo na šňůře. A taky ulovit pár kolíčků na prádlo. Těch je tu mizivě málo a dost tu fouká. Takže, co není přikurtované, tak se za chvíli válí na zemi v prachu a můžete začít znova. Už asi tři dny jsem neustále myslel na palačinky. Nakoupily jsme suroviny a pak jsem stál hodinu u plotny a smažil. Byla toho celkem slušná hromada. Aby ne, z dvanácti vajec a litru mléka. To se pak nemůžete divit, že se mi už nechtělo moc trénovat. No jooo, ochutnal jsem. Jednu před tréninkem

 Středa 29.1. Den 21. - O jídle  Aklimatizace: 2650/2700m Váha: 70.8kg  VO2MAX: 51 Některé dny jsou jednotvárné. Dopolední trénink, odpolední trénink nebo posilovna a sauna. A takový den byl právě dnes. Kde a kolik jsem toho naběhal, si můžete najít na Stravě nebo Garminu.  A o čem psát, když se zas až tak moc nestalo? O jídle. Etiopie byla chvíli pod správou Itálie, a její vliv se projevil právě ve skladbě kuchyně. V převážné většině "lepších " restauracích dostanete těstoviny, pizzu a neitalské, ale všudypřítomné hamburgery. Ceny v těchto restauracích jsou o něco málo levnější než u nás. Kromě již zmíněných jídel jsou v menu, různé saláty, polévky, ryby, masa - hovězí, skopové, kuřecí a samozřejmě i místní speciality.  Asi nejtypičtějším jídlem je Engera - (Indžera) je tenká placka nakyslé až ostře kyselé chuti. Peče se z mouky získané ze semen trávy miličky habešské, zvané v Etiopii tef, na kterou se kladou pokrmy a balí se do ní při jejich konzumaci. Slouží tak současně j

 Úterý 28.1. Aklimatizace: 2650/2700 Váha : 72.3kg 2 litry vody, teplé oblečení, termofolie, základní lékárnička. Batůžek připraven. Ráno ještě kupuju svačinu (dva koblihy, šneka, bagetu). 7:30 odchod směr hlavní silnice. Tam už stojí dlouhatanánská fronta na minibus. Naštěstí všichni čekají ve směru na Addis Abeba, já jedu opačným směrem, do centra Solulta. Odtud už jen po svých, do hor, které se zvedají asi 4km za městem. Zpočátku jdu po široké třídě, dlážděné kostkami. Taková místní Chaps Elysees. Ta pomalu přechází do polní cesty, ze začátku pěkné, rovné, bez větších kamenů. Pomalu se objevují balvany tak velké, že nechápu, jak tu může projet koňské spřežení. Až nakonec cesta skončí úplně. Nemám mapu a google mapy ukazují jen bílá místa (hic sunt leones). Tedy doufám, že ne doslovně. Lvy bych opravdu potkat nechtěl. Vyberu si vrchol a na ten prostě jdu. Turistické značky tu nejsou. Ba ani cesty už tu nejsou. Občas nějaká pěšinka, ale ta buď jde pochvíli jiným směrem, nebo se ztratí