Přeskočit na hlavní obsah

Den 41. - Drahá dráha

 Úterý 18.2.

Den 41. - Drahá dráha
VO2MAX: 56
Váha: zvážím se až zítra

Od půl páté štěká sousedovic pes. Mám chuť ho za to sežrat. Dobrá zpráva, že střevní problémy jsou ty tam a mě se vrací chuť k jídlu. Dnes je v plánu dráha. Na tu chuť vůbec nemám. Dráha znamená jít rychleji než obvykle, a to zase znamená jít za hranu své komfortní zóny. Kecy! Prostě to bude bolet, budu hekat, potit se a možná se mě bude chtít zvracet. Asi dva kiláky od našeho ubytka je jediná tartanová dráha široko daleko.

V Yaya resortu je taky dráha. Ale je to škvára neurčité délky a zatáčky jsou téměř do pravého úhlu. My ale dnes míříme na stadion Kenenisa Bekeleho, zvaný též Entoto track. Je to vlastně celý areál (zatím ve výstavbě). Vstupuje se do něj přes obrovskou kovovou bránu, kde vás hned skásnou o 300 ETB (215Kč). To je cena pro bílý (pro cizince). Mísťňáci platí 100 ETB (71 kč).

Vysoké vstupné má vliv na moji funkci v teamu. U pokladny jsem prohlášen za coache. Ten platit nemusí a tak se o vstupné podílíme rovným dílem. Areál je zatím holá louka, kde na jednom konci probíhá výstavba snad hotelu, nebo ubytovacího zařízení a na druhém konci je dráha. Přicházíme ještě před osmou hodinou ranní a už je tu pěkně narváno.

Několik teamů (v některých je až 25 běžců) zaplnilo celý stadion. Někteří se rozklusávají, druzí, jak jeden muž, drilují abecedu a ostatní už poctivě krouží svůj trénink na ovále.

Kluci mají 3x(6×400m), já si dávám dětskou verzi zkrácenou o 100m. První sérii je natáčím a pak si jdu běhat svoje. Naštěstí hlavní nápor na dráze skončil. Asi by mě ušlapali. I tak se jejich výklusové tempo rovná mému maximálnímu sprintu. Připadám si tu trochu jak "Kokosy na sněhu".

Nějak sem mezi ty top atlety nepatřím. Ale i tak se občas někdo najde, kdo mě povzbuzuje k vyšší rychlosti. Kdyby jen ten dotyčný věděl, že rychleji už to fakt nejde. Z vyplazeným jazykem, ale s dobrým pocitem, mám trénink za sebou. Byl to opravdu silný zážitek pozorovat tu neskutečnou rychlost tak zblízka a téměř být její součástí.

Dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na