Den 38., 39., 40. - Literární dny

 Sobota 15.2. - po neděli 17.2.

Den 38.-40. - Literární dny

Po pátečním tempáči jsem si dal za odměnu vrchovatou mísu Penne Bolognese, a to se mi asi vymstilo. Druhý den ráno to bylo ještě v pohodě, i oběd jsem zvládl, ale odpolední posilovna už tak O.K. nebyla. Začala jsem jako obvykle na eliptickém trenažéru, přešel na běžecký pás, a pak už jsem jen běhal. Běhal na WC.

Právě čtu Tuláka po hvězdách od Jacka Londona, kde vězeň Darrell Standing vypráví o svobodě a utrpení. Jak spoután ve svěrací kazajce opouštěl duch jeho tělo. A přesně tak jsem se cítil i já. Svěrací kazajka působila na moje střeva a tělo opouštělo kde co. Utrpení střídalo vysvobození. Místo večeře jsem se naládoval uhlím.

Ráno byl v plánu dlouhý běh, ale už předem jsem věděl, že to nepůjde. I přesto jsem se oblékl a vyběhl. Nešlo to. Stále to ve mně šplouchalo, jak když stařec lovil na rozbouřeném moři svého Marlina. Naordinoval jsem si Colu, banány a klid na lůžku. Aspoň byl čas pokračovat v četbě, plánování pátečního výletu a vzdělávání se.

Například jsem se dozvěděl, že místní blahovičníkové lesy nejsou původní, ale byly dovezeny z Austrálie a vysázeny uměle.

Večer už jsem zkusil rýží a hovězí a druhý den ráno jsem už zase zlehka vyběhl. Obědem jsem dočerpal ztracenou energii a odpolední trénink jsem zakončil posilovací půlhodinkou na louce, kde nám David předcvičoval. I místní kluky to bavilo. Cvičili s náma.

Zítra bude dráha a ve středu zkusím zařadit ten dlouhý běh.

Dobrou noc