Přeskočit na hlavní obsah

Den 35. a 36. – Volno a botanická zahrada

 Středa 12.2. a čtvrtek 13.2.

Den 35. a 36. - Volno a botanická zahrada
Váha: 69.4kg

Konečně jeden a půl dne volna. Ráno jsem si odběhal kopcovitou šestnáctku a teď už jen slastné nic nedělaní. Po obědě jdu hned do Yaya resortu na internet a beru si s sebou i knížku. Čtu teď Lazara od Larse Keplera. Půjčila mi ji Hanka. Co stránka, to vražda. Večer to odmítám číst. Nemůžu pak spát.

Na čtvrtou jsem si objednal masáž ve zdejším wellness. Náš masér má nemocnou manželku, tak tu pár dní nebyl. Aspoň vyzkouším zase někoho nového. A jsem mile překvapen. Masáž byla fakt skvělá. Večer opět potkáváme hyenu. Tentokrát běžela přímo proti nám. Nejenom, že je velká, ale i děsně smrdí.

Druhý den ráno je chladno a honí se mraky. Vypadá to i na déšť. Jdu se podívat do botanické zahrady "Gulele botanical garden". Jeden ze vstupů je přímo ze sedla, přes které tak často běhám. Myslel jsem si, že je to vojenský areál. Vždycky se tam motá dost ozbrojených týpků. I dnes tam jeden stojí u vchodu. Pokladna nikde, tak jdu dovnitř. Ozbrojenec zakřičí: "kam". Odpovím: "dovnitř". On zase: "papír". Já: "Nemá". A když znova začal: "kam", tak jsem se otočil a vkráčel rovnou do zahrady. Pak už si mě nikdo nevšímal.

Areál je v prudkém svahu. V horní části je normální vegetace. Stejná, jak v okolních lesích. V dolní části jsou už i nějaké lavičky a trochu upravené plochy. Dolní brána, kde je i pokladna, je přímo na okraji Addis Abeba. Z domu je to opravdu kousek - 10km. Celá zahrada působí spíš jako špatně udržovaný park. O botanické zahradě, v evropském pojetí, nemůže být ani řeč.

Kousek odtud je pravoslavný kostel Egziabher Ab. Je vidět ze širokého okolí. Monumentální stavba s pozlacenými kopulemi se tyčí nad metropolí. Aspoň tak působí z dálky. Zblízka je sice stále obrovská, ale už si všimnete i detailů. Majestátnost je ta tam. Prostě je to Afrika. Nic není dotažené. Takové nedokončené. Ale co? Aspoň, že lidi jsou tu milí a na pozdrav vám s úsměvem odpoví. Na kusu betonu přece až tak nezáleží. Ten bůh je v lidech.

Dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na