Přeskočit na hlavní obsah

Den 33. a 34. – Horká Afrika - ale jen v sauně

 Pondělí 10.2. a úterý 11.2.

Den 33. a 34. - Horká Afrika - ale jen v sauně
VO2MAX: 55/56
Váha: 70.4kg


Konečně běhám. Je to přesně měsíc, co jsem tady propotil první tričko a snažil se uchovat plíce na svém místě. Jsme ve výšce 2700 m.n.m a každá zvýšená námaha je ihned znát. Nohy jak z olova, obličej hraje všemi barvami, dech, který je slyšet na míle daleko a k tomu rychlost 6km/h, která se zda být maximem, co je tu člověk schopen běžet. Takové jsou pocity v průběhu aklimatizace. Ale dnes už to bylo jiné. Nohy lehčí, sípající dech se zklidnil a kopce už nepřipomínají kolmou stěnu, kterou bez lana nezdoláte. I hodinky ukazují, že jsem se dostal na svůj evropský standard VO2MAX 56. Do návratu zbývá ještě něco málo přes 14 dní, tak uvidíme, kam se ještě hodnoty posunou.
Předplatil jsem si 12x posilovnu, teď už mi zbývá poslední. Docela mě to i bavilo. Člověk dokáže mezi cvičením dělat dost dalších činností, jako zkontrolovat fejzbůk a Instagra. Taky mě baví pozorovat místní atlety, jak suprově provádí cviky z běžecké abecedy. Ale taky mě baví pozorovat místní neatlety, kteří se je snaží dost nešikovně napodobovat a působí u toho dost komicky. A tak není divu, že v posilovně vydržím několik hodin.
Po fitku jdu většinou do sauny. Myslel jsem si, že v Africe nikdo do sauny chodit nebude. Taky jsem si myslel, že v Africe je teplo. Ale opak je pravdou. Bývá tu zima a v sauně narváno. Je to místo veřejného setkávaní. Je tu pánská a dánská sekce a saunuje se tu většinou v plavkách. Domorodci jsou velice družní. Po výměně zdvořilostních frází, po odtajnění mé národnosti a vysvětlení, že opravdu nejsem atlet, začnou padat dotazy na český a mezinárodní fotbal. Když zjistí, že tudy cesta nevede, plynule přecházíme do oblasti gastronomie. Tam už se cítím trošku jistější. Snažím se vysvětlit co je řízek s bramborovým salátem. Vepřový tu moc nefrčí, tak říkám, že to jde i z mladé krávy. A krávu můžou použít i na svíčkovou. To už jim ale vysvětlit nedokážu. Neznají celer ani petržel. Jen mrkev. Dušenou mrkev už vysvětlovat nechci.
Příští týden prý přijede bratránek z Kanady. Ne můj, ale jeho. Bude velká oslava. Zabije se ovce a bude se jíst 3 dny. Mám se stavit, ale nemám počítat s alkoholem.
Jednu kozí zabijačku jsem tu už zažil v neděli a včera jsem jedl raději jen suchou rýži a salát.
Dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na