Přeskočit na hlavní obsah

Den 31. a 32. – Kostel, koza, hyena

 Sobota 8.2. a neděle 9.2.

Den 31. a 32. - Kostel, koza, hyena
VO2MAX: 53/54
Váha: 69.8kg konečně pod 70

Jsme stále bez internetu. Na trénink to sice nemá vliv, ale bez připojení nenahrajete ani aktivitu do mobilu. Moje tréninky se začínají přibližovat k Yaya Resortu, kde je wifi.

Na sobotní oběd zkouším další místní specialitou. V jídelním lístku je pod číslem 8 a jmenuje se Tegabino Shiro. Je to trošku víc pálivá hrachovka.

Domácí koupila kozu. Je přivázaná na dvorku a děsně mečí. Ví co ji v neděli čeká. Mečí i v noci. Je mi jí líto.

Budíček, neděle 6:00

V 6:30 odcházíme do kostela. Je to moje první návštěva kostele v Etiopii a první neděděni bohoslužba vůbec. Pomalu svítá a do asi kilometr vzdáleného kostela dorážíme mezi prvními. Kostel na mě působí trošku buddhisticky. Čtvercová budova s věžickou a koptským křížem. Etiopské křesťanství patří k nejstarším na světě a datuje se někdy do 4. století. Lidé přicházejí zabalení do bílých pléd a postávají v okolí kostela. Občas se pokloní, nebo pokleknou. Někteří políbí schody a zeď kostela. Z preřvaných ampliónů poslouchají bohoslužbu. Možná pro to stojí tak daleko. U kostela není totiž slyšet vlastního slova. Celý obřad působí tajemně. Mlčky postávající věřící, monotónní zvuk z reproduktorů a vůně kadidla. Nikdo nemluví, žádná hudba. Dostali jsme se i do kostela, ale tam se fotit nesmí. Končí to v 9 hodin, odcházíme ale dřív. Nikdo tam není celou dobu. Jen přijdou, pohodlí se a zase si jdou svou cestou.

Dopoledne si odběhnu svoje 7km kolečko a odpoledne trávím v Yaya na wifině, v posilovně a sauně.

Cestou domů z večeře nám přeběhla přes cestu hyena. Je fakt velká jak prase a děsně rychlá.

Na dvorku zůstaly už jen bobky. Kozénka už mečet nebude 😞

Dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na