Přeskočit na hlavní obsah

Den 27. a 28. - Voda nad zlato

 Úterý 4.2., středa 5.2.

Den 27. a 28. - Voda nad zlato
VO2MAX: 53
Váha: 70.2kg

Včera jsem se vrátil z ranního tréninku a netekla voda. Občas se to stává. Nevadí. Odpoledne mám fitko a saunu, tak se umyju tam. Dnes se to zase opakovalo. Už jsem byl trochu nasr..., ehm rozladěn, ale naštěstí u Davida voda tekla (měl zásobu v boileru).Pak si ale člověk uvědomí, že je v Africe, a že může být rád, že nějaká voda vůbec je.

Bydlíme v relativně luxusní čtvrti, kde s vodou není až tak problém. Vodovod tu sice není, ale každý dům má na střeše tank na vodu (1000-5000L), a když voda dojde, tak do pár hodin dojede cisterna a vodu doplní. Ti méně movití si vodu nechávají dovážet na koňských povozech. No a ti nejchudší, nosí vodu ve žlutých barelech i několik kilometrů. A nosí ji převážně ženy.
Nevím přesně kolik má barel litrů, ale počítám, že deset plus.V horských oblastech se voda bere přímo z pramene nebo potoka. V osídlených oblastech většinou trčí hadice ze zdi nějaké fabriky a lidé stojí frontu, aby si mohli nabrat svůj denní příděl vody.
My si na pití kupujeme vodu balenou. Dvoulitrovka vyjde na necelých 10Kč a zálohovaný dvacetilitrový barel na 35Kč. Půllitrovka Coly na 14Kč. Na vaření používáme vodu z kohoutku. Mít tekoucí vodu je komfort. A nejvíc to poznáte, když pár hodin nemůžete spláchnout záchod.

Dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na