Přeskočit na hlavní obsah

Den 25. - Lazebník etiopský

 Neděle 2.2.

Den 25. - Lazebník Etiopský
Váha: 71.8kg

Od vánoc jsem nebyl u holiče, a chtěl jsem to nechat až po návratu. Ale jsem tady, abych běhal, a taky poznával. Kadeřnictví a holičství je tu na každém kroku. Poznáte je podle toho, že před vchodem mají vyvěšené plakáty s účesy všech tvarů - Elvis, žalud, válec, ..... prostě afro, co jsme vídali v amerických filmech z osmdesátých let.

Jdu dlouhou ulicí a vybírám si nejsympatičtější lokál. Hlavu vzhůru a jdu dovnitř. Šlo to snadněji, než jsem čekal. Bez zbytečného vysvětlování sedím v křesle a kolem uší mi vrčí strojek. Na stěně visí další obrázky s účesy. Jeden vypadá trošku evropštěji. "Takto, takto nějak bych si to představoval". Snažím se vysvětlit. Ale strojek si jede dál. Jsem smířen se vším a odevzdávám se plně do rukou osudu a hlavně do ostří holiče.

Zhruba po hodině je hotovo. A jsem i celkem spokojen. Žádné viditelné zuby nevidím. Na umytí jsem přemístěn vedle. Z konvičky ve tvaru fotbalového míče mi lijou vodu na hlavu. Vlasy napatlou šampónem. Stejným přípravkem mi drhnou i obličej. Celkem příjemná masáž. Až je vše hotovo, jsem usazen zpět před zrcadlo, znovu namazán, tentokrát krémem na obličej a vlasy vystajlované gelem. Doma před zrcadlem pár vlasů ještě zastřihnu, ale v globále jsem spokojen. Takovou péčí o svou hlavu jsem ještě nezažil. A to to vyšlo asi na 70 Kč.

Dobrou noc


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n
Okomentovat
Další informace

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)
Okomentovat
Další informace

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na
Okomentovat
Další informace