Přeskočit na hlavní obsah

Den 4. - Bolavý zub a kůň v hospodě

 


Celou noc mě budil bolavý zub. Ani prášky moc nezabíraly. Dokonce jsem začal kloktat slivovici, kterou k smrti nesnáším. Vážně uvažuju, že navštívím místního zubaře. Jsem unavený a raději zůstávám v posteli.

Na oběd jdeme k hlavni silnici do restaurace = plechová bouda bez oken. Objednávám si rýži se zeleninou a colu. Přinesou nudle a fantu . Je to dobré. Takové, skoro čínské nudle. Ostatně děti na nás pokřikují "China" a "Money". Keňské "Hajajů" (how are you) mi bylo příjemnější. Ostatně Číňanů tu bude asi dost. Veškeré velké stavby mají čínské nápisy.

Pomalu dojídáme a do restaurace vjede kůň s bryčkou. Zaparkuje si to přímo mezi stoly.

Po oběde zase zalehnu. Zuby jsou trošku lepší. Oblíkám se a jdu běhat. Běží se mi tak těžce, že na zuby ani nemyslím. No jo, nadmořská výška. Ještě nejsem aklimatizovaný. Po příjezdu mi Garminy ukazovali stupeň aklimatizace na 1150mnm, dnes už jsem na 1450m. Bude to cca deset dní trvat, než dosáhnu reálné výšky 2700.

Na večeři vyrážíme do Yaya Africa Athletic Village. Jedeme kousek lesem. Všude jsou ospadky. Yaya je na místní poměry luxusní resort. Restaurace, spa, dráha, bazén. A především rychlá Wifi. Občas padá, ale na vyřízení základních věcí dostačující.

Odolávám pizze a burgerům a zahajuju dietní stravu: tomatová polévka, salát, domácí mangový juice, čaj a cola (bez té by to nešlo).

V sauně David potkává běžce z Turecka. Jméno si nepamatuju, ale běhá strašně rychle. Zrovna mi dává kázání Jirka Homoláč přes messenger. Mám míň jist a víc makat. S Turkem běželi Berlín. Turek se tam nedostal k vodě , tak mu Jirka dal ze svýho. Posílám mu aspoň společnou fotku.

Dobrou noc









Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 49. – Bye bye Etiopia

 Středa 26.2 Den 49. - Bye bye Etiopia VO2MAX: 55 Váha: 68.1kg Uteklo to jak voda. Poslední den v Etiopii. Den, hodinu a padesát minut. Odlétáme totiž až po půlnoci 27.2. Celkem 50 dní na cestě. Právě sedím na letišti a čekám s Hankou na let do Vídně přes Istanbul. Kluci mají před sebou ještě měsíc plného tréninku a přiletí rovnou na Pražskou půlku. Snad jim jejich přání vyjdou a zaběhnou časy, jaké si představují. Vše co jsem tady zažil, jsem se snažil napsat a trošku vám přiblížit. Byl jsem tu hlavně kvůli běhání , ale poznal jsem i pár zajímavých míst a hlavně zajímavých lidí. Etiopie má co nabídnout. Bylo to tu super a snad bude ještě možnost se sem podívat a trošku víc ji protestovat. Neshledanou doma
Okomentovat
Další informace

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n...
Okomentovat
Další informace

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)
Okomentovat
Další informace