Přeskočit na hlavní obsah

Den 22. a 23. - Tak si tady jen tak smažím a trénuju

 Čtvrtek 30.1. a pátek 31.1.

Den 22. a 23. - Tak si tady jen tak smažím a trénuju
Aklimatizace: stále 2650/2700
VO2MAX: 51 (odpoledne 53)
Váha: 70.4kg

Včera jsem neměl už sílu psát. Dopolední čtrnáctka, prací povinnosti, příprava palačinek, mě zmohly natolik, že i odpolední trénink jsem odkroutil jen tak na půl. Pereme si tu sami. Samozřejmě růčo. Praní, samo o sobě, není až tak velký problém, ale občas bývá problém sehnat vodu a nádoby na praní (lavór a kýbl). A až to všechno vyperete, tak si ještě musíte vybojovat místo na šňůře. A taky ulovit pár kolíčků na prádlo. Těch je tu mizivě málo a dost tu fouká. Takže, co není přikurtované, tak se za chvíli válí na zemi v prachu a můžete začít znova.

Už asi tři dny jsem neustále myslel na palačinky. Nakoupily jsme suroviny a pak jsem stál hodinu u plotny a smažil. Byla toho celkem slušná hromada. Aby ne, z dvanácti vajec a litru mléka. To se pak nemůžete divit, že se mi už nechtělo moc trénovat. No jooo, ochutnal jsem. Jednu před tréninkem a dvě k večeři.

Dnešní trénink nebyl taky žádný lážo plážo. Běhali jsem zase kopce 3×(6×150m). Kluci měli to samé , ale v prodloužené verzi 250m. Cestou zpět jsme se stavili na ovocnej džus a k tomu bábovku. Oběd a po něm aspoň jeden koblížek. Neskutečná žravost mě doprovází celý den. Po odpoledním výklusu, který stál za prd, jsem dostal neskutečnou chuť na cokoliv. Vydal jsem se do obchodu a skoro ho vykoupil. 2 coly, 1 oplatky vanilkové, jedny cappuccino, 1 chipsy, dvě balení arašídů a na vybalancovaní nutriční hodnoty jedno kilo banánů. A teď to všechno sežeru.

Čekají mě dva dny volna od běhání. Zítra jedeme na celodenní výlet do Addis Abeba a v neděli je den odpočinku. Půjdu jen do posilovny a sauny.

Dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na