Přeskočit na hlavní obsah

Den 21. - O jídle

 Středa 29.1.

Den 21. - O jídle 

Aklimatizace: 2650/2700m
Váha: 70.8kg
 VO2MAX: 51

Některé dny jsou jednotvárné. Dopolední trénink, odpolední trénink nebo posilovna a sauna. A takový den byl právě dnes. Kde a kolik jsem toho naběhal, si můžete najít na Stravě nebo Garminu. 


A o čem psát, když se zas až tak moc nestalo? O jídle. Etiopie byla chvíli pod správou Itálie, a její vliv se projevil právě ve skladbě kuchyně. V převážné většině "lepších " restauracích dostanete těstoviny, pizzu a neitalské, ale všudypřítomné hamburgery. Ceny v těchto restauracích jsou o něco málo levnější než u nás. Kromě již zmíněných jídel jsou v menu, různé saláty, polévky, ryby, masa - hovězí, skopové, kuřecí a samozřejmě i místní speciality. 

Asi nejtypičtějším jídlem je Engera - (Indžera) je tenká placka nakyslé až ostře kyselé chuti. Peče se z mouky získané ze semen trávy miličky habešské, zvané v Etiopii tef, na kterou se kladou pokrmy a balí se do ní při jejich konzumaci. Slouží tak současně jako talíř, příbor a chléb (zdroj Wikipedia). Mně osobně ta nakyslá chuť moc nejede. Mám pocit, že se jí všude a ke všemu. 

Většina lidí se přes oběd stravuje v pouličních jídelnách. Jsou to takové stánky ztlučené ze dřeva a plechu. Uvnitř je většinou pološero. Vaří se na plynových vařičích a někdy i na otevřeném ohni. Nechybí tu engera, podávaná s různými omáčkami, dále různě upravené luštěniny (hrách, čočka), brambory (většinou smíchané s řepou), vařené zelí a něco zeleného na způsob špenátu. Jídla jsou to prostá, chutná a taky pekelně pálivá. Všude cpou pálivé papričky. A pokud jídlo samo o sobě nepálí, tak vám k tomu přinesou chilli omáčku v malé mističce. 

Takové jídlo i s cocacolou přijde na 50 Birrů (cca 35 Kč). Hygiena tam není sice nic moc, ale chilli to všechno vypálí 🙂Je tady spousta malých pekáren. Ty naopak působí velice čistě a moderně. Kromě bílého pečiva (chleba a různé housky) tu dostanete i sladké pečivo od koblihů, přes bábovky až po zákusky. Kobliha (maxi) stojí 7 Kč, stejná ale jakousi čokopolevou 28 Kč, plátek bábovky 10 Kč.Z ovoce se tu nejčastěji dají koupit banány, pomeranče (jsou dost drahé), papája, mango a melouny (vím, není to ovoce). Výběr ze zeleniny není taky nic moc - rajčata, cibule, brambory, mrkev, řepa, zelí .No a to je tak prozatím všechno , s čím jsem přišel do styku.Až bude další okurková sezóna, tak si možná něco řekneme o pití 🙂

Dobrou chuť a dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na