Přeskočit na hlavní obsah

Den 19. - Mokrá Afrika

 Pondělí 27.1.

Den 19. - Mokrá Afrika
Aklimatizace: stejná jak včera
Váha: nevážil jsem se
VO2MAX: 50

"Už odjíždějí i kejklíři. Bude tady smutno." Smutno tady možná bude, ale bude taky klid. Odjíždějí totiž naši spoluobyvatelé guesthousu, Maročané. Jsou to veselí lidé, ale na můj vkus trochu hluční. Budiž jim omluvou, že dělají skvělý čaj a palačinky. Trénovali tady něco přes měsíc.

Dnes je také den velkého úklidu. Vrací se "šéfová" Mimi ze závodu v Osace, tak musí být naklizeno. Zaběhla maraton v čase 2:22, skončila na druhém místě. První doběhla místňačka z Japonska. Úklid probíhá zajímavě. Celá chodba se zaleje vodou, až stéká o patro níž, a pak se obrovskou stěrkou žene ven. Prostě potopa světa. Asi je to potřeba. Práší se tu hodně a jemný prach se dostane všude.

Už dva dny na mě řvou Garminy stav zvýšené zátěže a že bych se měl pohybovat v nízké aerobní zátěži. Proto dnes volím výklus. Stejně ale pořád lezu do aerobní zóny. Odpoledne zase posilka. Zítra už ale dám fakt pauzu od běhání. Chci jít do hor, co vidím od nás z okna. No uvidím. Ráno se rozhodnu podle počasí.

Dobrou noc


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 49. – Bye bye Etiopia

 Středa 26.2 Den 49. - Bye bye Etiopia VO2MAX: 55 Váha: 68.1kg Uteklo to jak voda. Poslední den v Etiopii. Den, hodinu a padesát minut. Odlétáme totiž až po půlnoci 27.2. Celkem 50 dní na cestě. Právě sedím na letišti a čekám s Hankou na let do Vídně přes Istanbul. Kluci mají před sebou ještě měsíc plného tréninku a přiletí rovnou na Pražskou půlku. Snad jim jejich přání vyjdou a zaběhnou časy, jaké si představují. Vše co jsem tady zažil, jsem se snažil napsat a trošku vám přiblížit. Byl jsem tu hlavně kvůli běhání , ale poznal jsem i pár zajímavých míst a hlavně zajímavých lidí. Etiopie má co nabídnout. Bylo to tu super a snad bude ještě možnost se sem podívat a trošku víc ji protestovat. Neshledanou doma

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n...

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)