Přeskočit na hlavní obsah

Den 17. - Je to boj

 Sobota 25.1.

Den 17. - Je to boj
Aklimatizace: 2600/2700 (stagnuje)
Váha: 71.4kg
VO2MAX: 52

Dopoledne patří kopcům. V 9 vyrážíme s Davidem a Čurdou přes les k benzínce. Odtud se svažuje dostatečně dlouhá a taky dostatečně prašná boční cesta. Hlavní výhodou je, že tu není moc provoz. Tedy pokud nepočítáme nějaké to stádo krav, tři volně si jdoucí koně a občas i nějaké to nákladní auto. To dokáže zvednout do vzduchu slušný oblak prachu. To se pak pár minut nedá skoro dýchat.


A ty krávy, jsou fakt krávy. Začnou se tam poštuchovat v půlce cesty. Asi o bejka, kterej je tam s nima, ale je to takovej chcípáček, že vůbec nestojí za to. K benzince to bereme rozklusem. Kdo by si myslel, že po rozklusu logicky následuje rozcvička, tak se plete. Po rozklusu následuje návštěva pekárny, která je hned vedle pumpy. Už několik dní se kluci bez úspěchu dožadují perníčků, které si tam koupili někdy před týdnem a od té doby nejsou k sehnání. David se snaží vysvětlit co vlastně chce: "black cake, black like your hair" a ukazuje přitom na prodavaččiny vlasy. Nejsou. Mají jen koblihy. Tak snad příště. 

Pak už se jde opravdu trénovat. Pár prvků z abecedy, rovinky a vlastní trénink. Ten spočívá ve výběhu 300 metrů dlouhého kopce v šesti opakováních. To celé si vynásobte třikrát a máte krásných osmnáct nakloněných rovinek. Já si dávám "jednodušší" verzi v podobě dvoustovek. Kdyby tam kluci nebyli, tak se na to fakt vyse*u, ehm vykašlu. Sdílená bolest, poloviční bolest. Po tréninku ještě jedno ověření, zda není náhodou black cake upečen. Není, a tak si vyklusáváme na smoothie. Půllitrová sklenice barevně vyvrstvená z avokáda, papáji, banánu a manga. Celé to vyjde na 25 káčé a bohatě to nahradí oběd. Ale je ještě brzo, takže oběd stejně bude. A moc dobrý, čočka s rýží. 

Odpoledne se jdu už jen vyklusnout a nakonec si zaběhnu na vyhlídku a tupě koukám do údolí, jak pomalu zapadá slunce.

Dobrou noc

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n
Okomentovat
Další informace

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)
Okomentovat
Další informace

Den 44. - Ztracený ráj

 Pátek 21.2. Den 44. - Ztracený ráj   VO2MAX: 56 Váha: 69.8kg Vím, že jsem tu hlavně kvůli běhání, ale taky rád cestuju a poznávám. Nebylo to lehké, ale podařilo se mi přemluvit alespoň Hanku a Čurdu na jednodenní výlet. David se drží pevně svého tréninkového plánu a zůstal doma. I tak ale byla podmínka, že odběháme ranní trénink cestou. Budíček 5:40, plánovaný odjezd 6:00, v 6:15 pobíhám kolem domu a vyhlížím řidiče. 6:25 přijíždí maxi dodávka. Každý máme jednu troj sedačku pro sebe a ještě jedna řada zůstává volná. Zbytečně moc prostoru, ale aspoň máme pohodlí. Dnes to bude třeba. Strávíme dost času v autě. Prvně se musíme promotat Addis Abebou. Projíždíme moderní častí, kde jsme ještě nebyli. Míjíme vládní budovy, Ethiopian Broadcasting Corporation (místní verze BBC), Národní divadlo a spoustu nově vznikajících výškových budov. Všechny staví Číňani.  30 kilometrů dlouhá cesta, nám díky dopravní zácpě trvá hodinu a půl. V osm hodin jsme konečně na silnici vedoucí do Sebety. Tady, na
Okomentovat
Další informace