Přeskočit na hlavní obsah

Den 16. - Našel jsem švihadlo

 Pátek 24.1.

Den 16. - Našel jsem švihadlo
Aklimatizace: 2600/2700m (stoupá)
Váha: 71.9 (neznatelně klesá)
VO2MAX: 51 (po příjezdu bylo 56, pak to kleslo na 47)

Probouzím se do pošmourného rána. Je chladno, mraky zakrývají nedaleké pohoří a dokonce to vypadá na déšť. Hanka už vyběhla na svou pětadvacítku a já přemýšlím, co dnes podniknu. Včera jsem odložil posilovnu, tak ji zařadím dnes odpoledne a ráno dám jen regenerační klus po včerejším fartleku. Sedmikilometrové kolečko kolem radaru, ukončené na louce o rozměrech několika fotbalových hřišť.

Trénují tu jednotlivci i větší skupinky běžců. Chvíli je pozoruji. Běžecká abeceda v jejich podání je boží. Precizně provedené cviky a dokonalá synchronizace všech účastníků vytváří dojem baletního představení. Musím se pousmát, když si vzpomenu na naše společné tréninky u nás doma. Asi by se tady hodně divili, jak vypadá abeceda v našem podání:)

Na oběd jdeme, jako každý den, do naší "samoobslužné" jídelny. Součástí je kávovo-čajový bar. Je skoro u každé hospody a za pár "kaček" si tam můžete dát šálek vašeho oblíbeného moku. Pokud si neřeknete, tak je strašně přeslazený. Paní kávovarnice zrovna praží čerstvou kávu na pánvi na otevřeném ohni. Krásně to voní. 

Jako vždy po obědě odpočíváme. Usnu a už se mi zase nikam nechce chodit. "Takhle by to ale nešlo!" Oblékám se a jdu. V posilovně jsou jen dva "místňáci". Našel jsem švihadlo. Konečně můžu plnit plán dle požadavků trenéra Vlastimila Lysáka. Předepsané pětiminutové hopsání končí po třech minutách totálním vyčerpáním a zamotáním se do švihadla. Pak už ale poctivě cvičím podle daného itineráře. Musím sem chodit o chvíli dřív. Kolem 16h se to tady začíná dost plnit a v 17 už musím i čekat na stroje. 

Po sprše se jdu podívat na stadion Bekele. Na dráze pobíhá několik běžců, ale brána je zamčená. Koukám jen přes plot. Musím se zeptat Davida, kudyma se tam leze.

Dobrou noc




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 49. – Bye bye Etiopia

 Středa 26.2 Den 49. - Bye bye Etiopia VO2MAX: 55 Váha: 68.1kg Uteklo to jak voda. Poslední den v Etiopii. Den, hodinu a padesát minut. Odlétáme totiž až po půlnoci 27.2. Celkem 50 dní na cestě. Právě sedím na letišti a čekám s Hankou na let do Vídně přes Istanbul. Kluci mají před sebou ještě měsíc plného tréninku a přiletí rovnou na Pražskou půlku. Snad jim jejich přání vyjdou a zaběhnou časy, jaké si představují. Vše co jsem tady zažil, jsem se snažil napsat a trošku vám přiblížit. Byl jsem tu hlavně kvůli běhání , ale poznal jsem i pár zajímavých míst a hlavně zajímavých lidí. Etiopie má co nabídnout. Bylo to tu super a snad bude ještě možnost se sem podívat a trošku víc ji protestovat. Neshledanou doma

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n...

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)