Den 14. - Bosoběžcem z donucení

 Středa 22.1.

Den 14. - Bosoběžcem z donucení
Aklimatizace: 2550/2700m
Váha: 71.4kg 

Včera jsem trochu opomenul psát o běhání. Šel jsem běhat do lesa. No běhat, spíš motat. Výhodou tohoto lesa je, že si můžete běhat jak chcete. Proběhnete téměř mezi každým stromem, a tak trasa je jen na vás. Klikatíte se vlevo, vpravo, jak jen chcete. Byla to zábava. Neustálé změny směru a rychlosti mi dávaly pocit volnosti. Ani jsem se nenadál a měl jsem 10km.

Odpoledne jsem šel do posilovny. Vlastík Lysák ( www.vlastiklysak.cz ) mi vypracoval tréninkový plán (asi pro etiopany). Trochu prskal, že si neumím obstarat švihadlo, ale fakt nevím, kde se tady kupuje. Nicméně, plán jsem splnil a za odměnu šel do sauny.

Dnešek byl, co se týče zážitků, zajímavější. Vydal jsem se do města Solulta. Jak jinak, než běžecky (tempo 6.32 haha). Město není daleko, ale vzal jsem to oklikou přes kopec. Prvních osm kilometrů bylo jen stoupání. Dostal jsem se zase přes 3000mnm. Celkem příjemná šotolinová cesta se začala mírně svažovat. To trvalo asi 2km. Pak přišlo prudší klesání. Ještě, než jsem začal sbíhat, chtěl jsem udělat pár fotek výhledů do údolí. Výhledy to jsou opravdu krásné.

Co mě zaujalo víc, tak byla monstrózní stavba pár desítek metrů pode mnou. Byla to stavba katedrály. Jedinou rozestavěnou katedrálu jsem viděl v Barceloně - Sagrada Familia. Z bezpečnostních důvodů jsem se ale nedostal dovnitř. Vyfotil jsem aspoň vizualizaci budoucího svatostánku. Teď už to mělo být do cíle jen z kopce a pak pár kiláků po rovině. Jenže jediná cesta vedla zpět, a znovu do kopce se mi nechtělo. Vzal jsem to pěšinkou mezi domky a stánky s krucifixy a dostal jsem na dlážděnou cestu (jeden by si tam hnáty zlámal).

Cestou vzhůru proudí davy věřících. Někteří jsou omotaní řetězy a vedeni v doprovodu. Někteří na mne něco volají, ale nevěnují tomu pozornost. Většinou chtějí peníze a tak si běžím dál. Zastavuju se až u svatého pramene. Důrazně, ale slušně je mi vysvětleno, že jsem na svaté půdě, a že se musím zout. Omlouvám se a zouvám boty a ponožky. Už je vše v pořádku. Poutníci mě zdraví a ptají se odkud jsem. Od svatého pramene vytéká potůček. Na jeho toku stojí plechová bouda a o kousek níž další. Je to očištěná lázeň. Jedna pro ženy a druhá pro muže. Jsem přizván, abych se vykopal. Asi jim smrdím. Nakouknu dovnitř, ale tam to smrdí ještě víc než já, tak raději pokračují dál. Zhruba po jednom kilometru si zase obouvám boty.

Pět kilometrů zbývá do Solulty. Už jsem dost vyčerpaný. Od rána běžím jen na jeden banán a pil jsem tak 3dcl vody. Už sem proběhl kolem prvních domků ve městě. Chybí mi jen pár stovek metrů do dvacítky. Konečně hodinky zapípají dvacet. Vypínám. Stojím zrovna před stánkem (se vším). "Díky bože, Cola". V Solultě nic zvláštního není. Rušná silnice, kolem které se odehrává místní život, socha koho si na koni a pár továren. Sedám do přeplněného minibusu a jedu domů.Odpoledne mě ještě čeká prádlo - růčo, pěkně ve studené vodě a lavóru. Abych nesmrděl.

Dobrou noc