Přeskočit na hlavní obsah

Den 13. - O tom jak bydlíme

 Úterý 21.1.



Den 13. - O tom jak bydlíme

Nebudu zapírat, že první moment byl šok. Z letiště jsme jeli ještě za tmy po skoro prázdných, špatně osvětlených ulicích Addis Abeba, na místo bez přednesené adresy, vzdálené asi 20km od letiště. Opouštíme poslední stavení a taxi se škrábe z posledních sil do příkrého kopce. Reflektory osvětlují cestu tak na dva metry a ušmudlané přední sklo výhledu taky nepřidává.

Občas projedeme nějakou dírou, nebo nadskočíme přes retardér. Přehoupneme se přes sedlo a stejnou, šnečí rychlostí klesáme dolů. Jedeme už skoro hodinu. Podle souřadnic se blížíme k místu našeho pobytu. Odbočujeme z hlavní silnice. Pozůstatky dříve asfaltové cesty protínají potemnělou ulici obklopenou z obou stran plechovýma boudama. Zastavujeme. Nevíme kam dál.

Názvy ulic, ani číslování domů tu neexistuje. Navíc nás obklopila smečka psů a nevybíravě doráží na auto. Rozhlížím se kolem sebe a snažím se uhodnout, která plechová bouda bude mým domovem na příštích pár týdnů. Konečně přichází David, který přijel před pěti dny. Sedá si vedle řidiče a naviguje jej do spleti uliček. Skáčeme po cestě plné výmolů a kamení. Kolem nás jsou jen vysoké zdi, nahoře ověnčené ostnatým drátem. U jedné zdi zastavujeme.

Po dlouhé cestě je mi už jedno kde budu spát. Hlavně si chci už lehnout. Rezignovaně vystoupím z auta, nechám se odvést na pokoj a lehám si na karimatku do spacáku.

Probuzení je už příjemnější. Odpočatá mysl a zjištění, že pokoj je čistý a dokonce s vlastní koupelnou, dává naději do příštích dní. Hurá, nebudu spát v chatrči.

Bydlíme v penziónu u Mimi Belete, běžkyně, která běhá za Bahrajn.

Domek stojí na dvorku, obehnán zepředu vysokou zdí a z obou stran sousedy. Dvorek je betonový a slouží spíš k praní a sušení prádla. Občas tu parkují dvě auta.

V přízemí je společenská místnost s jídelnou a kuchyně. Dvě patra jsou obytné. 10 samostatných pokojů s vlastním sociálním zařízením. Poslední patro zabírá terasa. Tu využívám většinou na opalování, ostatní na protahování po tréninku.

V okolí probíhá celkem solidní stavební ruch. Až na ty špatné cesty a neskutečný nepořádek, tak je to pěkná rezidentní oblast.

Zase připomínám, že jsme kousek od hlavního města. Situace, o pár kilometrů dál, už bude asi jinačí.

Dobrou noc


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 49. – Bye bye Etiopia

 Středa 26.2 Den 49. - Bye bye Etiopia VO2MAX: 55 Váha: 68.1kg Uteklo to jak voda. Poslední den v Etiopii. Den, hodinu a padesát minut. Odlétáme totiž až po půlnoci 27.2. Celkem 50 dní na cestě. Právě sedím na letišti a čekám s Hankou na let do Vídně přes Istanbul. Kluci mají před sebou ještě měsíc plného tréninku a přiletí rovnou na Pražskou půlku. Snad jim jejich přání vyjdou a zaběhnou časy, jaké si představují. Vše co jsem tady zažil, jsem se snažil napsat a trošku vám přiblížit. Byl jsem tu hlavně kvůli běhání , ale poznal jsem i pár zajímavých míst a hlavně zajímavých lidí. Etiopie má co nabídnout. Bylo to tu super a snad bude ještě možnost se sem podívat a trošku víc ji protestovat. Neshledanou doma

Den 45. - 47. – Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny)

 Sobota 22.2. - Pondělí 24.2. Den 45. - 47. - Ene bene Lexa střeva lezou ze psa (teda z hyeny) VO2MAX: 57/55 Váha: 68.5kg Čím dýl jsem tady, tím víc se mi tu začíná líbit. Postupně poznávám okolí a už vím kam jít, abych našel panenskou přírodu bez odpadků. Vím kde se dá běhat po asfaltu a kde najdu rovnou šotolinovou cestu. Vím jak jezdit místní dopravou a vím jak chutná místní jídlo. Taky vím, že místní lidí jsou v naprosté pohodě. Při běhaní vás povzbuzují a volají "welcome to Ethiopia", občas i s vámi kousek běží, rádi si povídají a dokonce se mi stalo, že z toho mála co mají mi chtěli zaplatit v pekárně chleba, nebo v bufetu džus. Na pozdrav odpoví s úsměvem a co si dohodnete, tak to platí. Ovšem děti, děti to je jiná kapitola. "Jsou jak trpaslíci. Jsou všude." Kdykoliv vás uvidí, začnou neúnavně ječet "give money" v lepším případě "China". Fakt to leze na nervy. Ale třeba z toho vyrostou. Sobota byla spíš regenerační. Sedm kilometrů výklus n...

Den 48. - Beer Fest

 Úterý 25.2. Den 48. - Beer Fest Ráno bylo jen lehčí proběhnutí. Na oběd jsem testoval jehněčí. Moc mi to nejelo. Pořád jsem viděl na talíři ovečku. Pak mě testoval Čurda. Šli jsme na pivo. Dal jsem čtyři. Dál už nic ....... Chrrrrrrrrrr Točené pivo tu má tak 1.5dcl. Je trošku silnější, ale domů jsem došel po svých:)