Den 10. - Nebe, peklo, ráj aneb Čech, který vylezl na kopec a vytvořil horu

 

Sobota 18.1.

Den 10. - Nebe, peklo, ráj aneb Čech, který vylezl na kopec a vytvořil horu (volně inspirováno originálem: The Englishman who Went up a Hill but Came down a Mountain)

Aklimatizace: 2300/2700m (teď už to leze po padesáti metrech)
Váha: 72,5kg

Ráj 

Dva kilometry od našeho ubytovaní, opouštím územní odpadků, aut a hluku a dostavám se do ráje stromů, skal a potoků. Je to vykoupeno očistcem v podobě solidního stoupání, ale není krásy bez bolesti a pro běh to platí dvojnásob. Stoupám vzhůru. Proti mě se řítí skupinka běžců, až musím uskočit stranou. Za nima další už v pomalejším tempu a ti poslední už skoro jdou. Bylo jich tak 30. Asi nějaká hobby skupinka. Na profíky to nevypadalo. Ale těch tu pobíhá dost. Vždycky kolem mě nějaká dvojice prosviští a zase zmizí v houští.

Není tu jedna cesta. Bezpočet cestiček se klikatí všemi směry.

Nebe 

Mám za sebou 7km a několik set metrů stoupání. Jsem v nebi. To ovšem neplatí pro moje střeva. Prožívám pekelná muka. Nelze jinak. Nadmořskou výšku místního vrcholu (2960mnm) navyšuju o pár centimetrů. Papír ani kapesníky nemám. Nejměkčí rostlinou v okolí je tis (určitě předchůdce vonných stromečků do auta). Holý, oblý vrchol působí jako nějaké obřadní místo (potřebu jsem konal bokem). Podivně vyskládané kameny a cesty obkružující vrchol dodávají tomuto místu nádech tajemna. Navíc je tu krásný výhled do všech stran.

Konec kochání. Neměl jsem v plánu tak dlouhý běh (časově), a tak musím zpět, aby kluci po mně nevyhlásili pátrání. Dva kilometry klesání po "polní" cestě a pak tři po silnici dlážděné kostkami až na sedlo. Cestou se otevírá pár výhledů na hlavní město Addis Abeba. 

Peklo

Ze sedla je to jen pár kilometrů dolů po silnici až k nám domů. Ale to by nechtěl běžet nikdo. Nekonečná kolona čmoudících náklaďáků a jiných vehiklů si to šine nahoru. Jedno auto předjíždí druhé, až se to všechno ucpe a nejede to ani jedním směrem. Prostě peklo. Raději volím lesní cestu. Nevím, jestli vede k cíli, ale je to jediná rozumná volba. A vyplatila se.

Pozvolna svažující cesta končí poblíž našeho ubytování. 18.5 pomalých kilometrů stálo za to. Kdysi jsem zkoumal, co znamená symbol Renaultu. Prý diamant. Narazil jsem na tyto graffiti při odpolední prochajdě (viz. Foto). Šel jsem koukat do údolí.

Dobrou noc